báseň od srdce
Nemohl jsem minulou noc spát a… tohle je výsledek.
spoutaná,
řetězy zkázy a pustošení,
zůstává,
navždy ve svém zatracení.
vytrvale, jako vítr změn,
posílá nás vstříc svým hrobům,
věčná královna a její sněm,
kráčí světem navzdory věkům.
démony Smutku snadno popraví,
však srdce nechá zmatené,
že je nahradil oceán šílenství,
v poušti své, zoufalé.
brázdí tuto Zemi sama,
bez partnera ve své loži,
tmavé vlasy, bledá dáma,
v jejíž hlavě peklo zuří.
jako stín je pohled její,
skrývá pravdy věků dávných,
však smích či radost dívčí,
i tvé tušení rozptýlí.
jen pohlédnout na ni stačí,
na její úsměv, oči omamné,
touha vidět ji znova tě zničí,
ach ty rty lahodné, opojné.
nedoufej,
dvakrát ten úsměv nikdo neuvidí,
a pro toho, kdo se ze svého sna neprobudí,
se rychle promění,
v jeho osobní,
prokletí.
usměje se jedenkrát jen,
na ty nešťastné,
z nichž každý zůstane opuštěn,
netušíc hrozby smrti své.
jen jedenkrát zůstala,
drásajíc jedno srdce svou přízní a radostí,
poslední naděje mi sebrala,
když cílem mělo být mé zničení.
jen leť a pověz jim,
před dívkou věčnou úsměvům se braňte,
bude krást srdce všem,
dokud vítr stále vane.
královna a její muž,
jimž nikdy dovoleno nesmí být,
pod pohrůžkou temnoty,
svůj osud na tomto světě naplnit.
havraní vlasy a oči mystické,
zahaleny neznámem, sežehnuty plamenem,
její druh, dnes sám, žalostně,
hloubá nad jejím osudem.
svět nikdy nezmlkne,
o královně s tváří uhrančivou,
jen tato totiž zůstává,
jedinečnou,
věčnou.
// Poznámka překladatele: Původně jsem neměl v úmyslu se o překlad básně vůbec pokusit. Překládat báseň z jiného jazyka a zachovat myšlenku i linii je přece téměř nemožné, přesto, nakonec se tak moc neliší od originálu.