žijí mezi námi

nespatřeni,
nikoli neexistující

pravda o upírech,
aneb jak jsem musel
opustit svou zemi

dvě stránky z mého deníku

V předchozích lamentech jsem to naznačil, a také těm co mi napsali jsem to tak trochu i slíbil, že zveřejním ukázku se svého deníku. Přesně tak jak jsem si do něj ten den zapsal. Nebylo snadné vybrat nejvhodnější zápisky. Mnoho z mých poznámek byste nepochopili, protože se odkazují na věci a metafory, které dávají smysl jen mě, a spousta z nich by byla bez širšího kontextu nesmyslná. Něco zveřejnit nechci, něco jiného zase nemůžu. Přesto jsem nakonec něco vybral. A hned ze začátku určitě pochopíte proč právě to.

Upozorňuji, že text obsahuje spoilery; je vhodné mít přečteno prvních dvacet dílů příběhu.

// Poznámka překladatele: Samozřejmě, následující text není identický jak jej autor napsal, bylo nutné ho přeložit do češtiny.

27. květen 2005, 16:37

CLXXXII

Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se okolo mě děje a neustále se vracím zpět ke dni, kdy všechno začalo. Říká se, lituj jen toho co jsi neudělal, nikdy ne věcí pro které ses rozhodl, že? Ono je to někdy dost těžké.

Ale jedna věc je jasná: jsem šťastný. Nechtěl bych teď být nikde jinde na světě, a jsem rád, že jsem si vybral tuto cestu. Užívám si ji i když toho na mě bývá občas příliš; příliš náročné požadavky a očekávání, a pak obecně, věci jsou příliš jiné.
A tak si občas přeju abych takový život nikdy nepoznal.

Zase a znova píšu skoro tu samou věc, protože si chci všechno zapamatovat. Až se budu jednoho dne sám sebe nostalgicky ptát, proč jsem si takto zvolil, nahlédnu sem a dostane se mi odpovědi. Tohle je vzkaz pro mé budoucí já: nelituji ničeho, protože jsem díky tomu jednou byl tím nešťastnějším chlapem na světě.

Ani ty nelituj ničeho.

Regina stále spí. Sedím ve vedlejším pokoji, abych ji nerušil klepáním do klávesnice, a vidím ji skrze otevřené dveře. Vypadá jako anděl. Tak nevinná když spí. Nedokážu pochopit jak někdo můžu usínat s úsměvem, s tím samým úsměvem prospat celý den a probudit se a stále jej mít na tváři. Ona to dokáže.

Také si musím připomenout, že jsem jednou miloval Reginu více než cokoliv jiného, a ať už to dopadne jakkoliv, bude pro mě vždy andělem. Na to nesmím nikdy zapomenout, protože víme, že špatné vzpomínky jsou v naší paměti vždy silnější než ty krásné.

Jsme v Moskvě. Jak jsme se sem dostali je dlouhý příběh, sám pořádně nevím. Už jsem taky pryč z domova pěkně dlouho a rodiče určitě šílí strachem, ačkoliv Regina musela mít hodně co do činění s tím, že mě vůbec pustili. Zatím si užívám hotelu, ve kterém bydlíme. Vždycky jsem chtěl vidět Moskvu a teď mám konečně šanci. Zvláště tenhle hotel, Hotel Ukraina, je úžasný. Velké malby na stropech mi připomínají školu, působí uklidňujícím dojmem, a dohromady vytváří pocit jako bych tady byl trochu doma.

Proto si chci zapamatovat i toto. Miloval jsem život po boku Reginy, ne jen ji samotnou. Že jak byl tento den báječný a minulá noc jako ze sna, tak noc která má teprve přijít bude bezpochyb noční můrou. Že jsem si užíval nádherný pohled na řeku za okny hotelu, i když mi teď její jméno uniká. Regina by věděla, vsadil bych se.

Brzy se probudí. Chodím okolo po špičkách abych ji nevzbudil před západem slunce. Nesnáší to. To je další věc, kterou si chci pamatovat, jak jsem dělal vše opatrně abych ji neprobudil, nejen proto jak jsem miloval ji, ale také jak jsem miloval pohled na ni když tak mírumilovně spí.

V letech, které mají teprve přijít, se nechci stydět ani vinit za věci, které dělám teď. Dobré i zlé. Sám jsem si to vybral, sám jsem to tak chtěl, miloval jsem to, a i v těch nejtemnějších chvílích a místech existuje něco krásného, i když to není snadno vidět.

Pokud bych někdy litoval toho co se doposud stalo, nebo z toho neměl dobrý pocit, nechť je tento zápisek připomínkou, jak dobře jsem se cítil, a snad alespoň to mi dokáže zvednout náladu.

Dnes večer budu opět její. Doufám, že to bude byť jen z poloviny tak dobré jako minulou noc. Nemůžu se dočkat. Neobviňuj mě, neodsuzuj mě. Chceš-li mi říct, jak jsem byl tehdy blbej, vzpomeň si, že jsem to sám chtěl, jak moc jsem to chtěl, jak moc jsem si to užíval.

Vzpomeň si, alespoň na pár okamžiků, jaké to bylo, když Regina nabídla rozkoš a potěšení namísto zlosti a bolesti. Alespoň na chvíli, že stále musí mít místo v mém srdci a že si vždy budu jistý, že to za to stálo.

Za pár let už nebudu tím, kým jsem dnes, a tak si musím připomenout, že jsem věčnost chtěl, a pokud toho nyní lituji, jsem akorát ignorantský bastard který by měl otevřít oči a vidět, že mu svět leží u nohou. Pokud svého rozhodnutí lituji, musím se smířit s tím, že právě ono mě v jedny chvíle dělalo šťastným.

Regina se probudila a stále se usmívá. Ach, ten úsměv nesmím nikdy zapomenout.

31. květen 2005, 12:44

CLXXXIII

Tak jsme ve Francii. Hledání v Moskvě ani přinejlepším nic nepřineslo. Reginu frustrovalo, že se nikam dále nehýbeme a pak se staly ty další věci, která nás přinutily odjet. Zamířili jsme do Francie, za Karlem a Viktorií. A mnoha dalšími zjevně, o kterých jsem neměl nejmenší tušení.

Jsem rád, že jsem naživu.

Tenhle zámek je úžasný. Velký, kam jen oči pohlédnou a jsem si stoprocentně jistý, že je i pořádně starý. Takové věci jsem viděl jen ve filmech. Všechno je tady zářivé, naaranžované a připravené. Ještě lepší než ten hotel v Moskvě. Jsou tu v okolí velké lesy a cítím se díky nim izolován od civilizace. Skvěle. Taktéž je tu velká zahrada a kousek dál i řeka, díky které se zdá všechno ještě mnohem lepší. Snad budu mít šanci si v ní zaplavat, chybí mi to.

Regina se nezdála ani trochu ohromená. Jak by také mohla. Někdy, v časem zapomenuté éře, určitě něco takového vlastnila. Pro mě to byl sen, pro ni realita, rutina.

Dorazili jsme sem dnes ráno, teda ještě v noci, bylo dost po jedné hodině noční, a Regina byla pořádně unavená a zesláblá. Tak či onak, byli jsme uvítáni jako královská delegace. Musím si zapamatovat jak skvělý pocit to byl, vejít do takového zámku.

Skoro se mi zdálo, že jsme skončili rovnou v posteli, ale ve skutečnosti jsme s ostatními něco okolo hodiny poseděli.

Jmenuje se to tady Château de Launay. Podle mých odhadů jsme skončili někde zhruba uprostřed ničeho, ale patrně jsme blízko Le Mans. Centrum má být jen chvíli jízdy autem. Pro mě je to ale stále uprostřed ničeho.

Mám za to, že je to všechno Karlova práce. Ať už si to tu pronajal nebo je to jeho, ale minulá noc byla šílená.
Připadal jsem si vážně zvláštně, jako jediný člověk mezi sedmi dalšími z nich, koukajíc na to, jak popíjí tekutinu, která mě drží při životě. Nemůžu ale zapomenout, jak hrdě jsem se cítil s Reginou po svém boku. Byla tam skoro pořád, od opuštění domova byla vůči mě hodně protektivní.

Výraz Viktoriiny tváře, když jsme přijeli, byl k nezaplacení. Poprvé vůbec jsem ji viděl mít radost, že mě znova vidí. Trávila teď v Sighișoaře víc a víc času, cestujíc pravidelně za Blanche. Pochopil jsem, že jí byla hodně dobrým učitelem, o čemž jsem koneckonců nikdy nepochyboval.

Karl nás uvítal s otevřenými dveřmi a otevřenou náručí. Minulou noc měli párty, spíš teda večeři, ale Regina neměla vůbec náladu. Pamatuju si, že tím vším byla frustrovaná a využila první příležitost k ukončení své účasti, což bylo brzy. Byli jsme zcela vyčerpáni Moskvou.

Musím si zapamatovat jak hloupě jsem se cítil, a určitě i vypadal, když začali diskutovat a vzpomínat na své životy. Cítil jsem se jako novorozeně. Nicméně od nich bylo milé, že pokaždé svůj proud řeči zadrželi a věnovali čas aby mi vše vysvětlili, vždy když jsem se tvářil zmateně, což bylo skoro pořád. Byl jsem příliš unaven na to abych cokoliv pochopil sám od sebe.

Ale do dnešního dne mi vrtá hlavou, zda by byli takto vstřícní, kdybych nebyl doprovázen Reginou.

Krmili se celou noc a já vážně doufal, že tam dole ve sklepě, který Karl neustále dojil, nebyl nikdo naživu. Stále tam dolů chodil a znova a znova se vracel zpět s plnými sklenicemi. A jsem si celkem jistý, že se to samé bude dnes večer opakovat.

Regina si nevzala ani kapku, a nechtěla ani mě. Vícekrát dala jasně najevo, že tohle ze sklenice nedělá. Nechá si zítra večer přivést nějakého chudáka, tak jako vždy. Třeba se k němu zítra dostanu a trochu mu to usnadním, ale sotva mám sílu psát do počítače, je mi zle. Moskva byla… drsná.

Taky by mě zajímalo, co Karl říkal Regině, když si ji vzal stranou. Vím že to bylo něco o jejím tvůrci, což je vlastně důvod proč jsme se zde všichni sešli. Znám akorát jeho jméno, snad mi Regina někdy řekne víc.

Zdála se pak uvolněnější, což je dobrá známka. Snad ji Karl nasměroval správným směrem a nakonec ho najdeme. Vážně se potřebujeme dozvědět více a on by mohl být tím, kdo potřebné vědomosti má.

Nechci to říkat Regině ale myslím si že je mrtvý. Nevidím jak by mohl být stále naživu a úspěšně se tak dlouho ukrývat.

Viktorie ke mě byla minulou noc taky překvapivě přátelská, a tentokrát jsem si jistý, že to nebylo tím, že by měla hlad. Stále se ke mě tiskla a bavila mě povídáním o všem možném. Regina byla zaneprázdněna oficialitami. Ještě jsme tady nebyli ani dvacet minut a už jí všichni zasypávali svými problémy.

Lars, jeden ze severu, mluvil o nedávné větší koncentraci v Oslu a žádal ji, aby místo v blízké budoucnosti navštívila a pomohla situaci uklidnit. Jak se zdálo, nebyli zcela spokojeni s tím, jak se o místní záležitosti stará. Kdo by to byl řekl, že si i upíři umí stěžovat.

Hrozně rád bych zůstal a pokračoval až do rána, ale vždyť jsme teprve přijeli. Však celý dnešní večer bychom měli mít k dispozici.

Bavili se o tolika věcech, o kterých jsem neměl nejmenší ponětí a nedokázal jsem si je dát do souvislostí. Co mi ze včerejška utkvělo v paměti byla diskuze o Codexu, o způsobech odvolávání libelů, a o případech kdy někdo odmítá proměnit svého člověka, či udělat to druhé, což muselo být vyřešeno osobně, jak jsem pochopil.

To Viktorie mluvila o méně nudnějších věcech, jako třeba o druhé světové válce.
Jak s Reginou vyrazily do Ameriky a neseznámily se s nikým jiným než s Marilyn. Myslel jsem si, že je Viktorie opilá, ale pak mi došlo že být nemůže.

Vyprávěla mi o Picassovi. Chvástala se, že byla jednou z Picassových modelek. Jasně, jako by se tomu dalo uvěřit. Regina se zasmála, když slyšela o čem se bavíme a pobídla Viktorii ať se na mě přestane pokoušet zapůsobit. Nevím už jestli řekla ať přestane lhát, nebo ať mi toho tolik neříká, ale faktem je, že Viktorie okamžitě zmlkla.

Měl jsem pocit, že Regina nechce abych toho věděl tolik.

Na druhou stranu si chci pamatovat i ty méně pozitivní věci, protože to dobré nikdy netrvá věčně.

Jak Karl tak Lars ze mě nebyli vůbec nadšeni a dali to najevo už krátce po našem příjezdu. Přemýšlel jsem nad tím při usínání, s pocitem, že následující noc bude přinejmenším mentálně hodně náročná. Nebyli nadšeni mou přítomností a neustále se ptali, kdy se chystám dostát své loajalitě. Což znamenalo, co jiného než, kdy už konečně míním přijmout proměnu v jednoho z nich.

Na tohle jsem mu sarkasticky odpověděl, že nikdy a on se akorát podíval na Reginu s výrazem, zda mě tedy můžou konečně zabít. Neudělal nic, samozřejmě, ale jsem si jistý, že by všechno bylo úplně jinak, kdyby tam Regina nebyla.

Je skoro jedna hodina a všichni spí, mimo mě, a i já se vzbudil před chvílí.

Kuchyně je zcela naplněná, což je překvapivé. Zajímalo by mě zda je to kvůli mě, protože Karl věděl že přijedu, Viktorie mu poslala zprávu a on už všechno zařídil a naplánoval.

Nevynechal jedinou možnost jak se Regině zavděčit, a skoro vždy se mu to podařilo. Chvílemi mi přišlo až hrozně zřejmé, že v tom budou nějaké postranní úmysly.

Snad se v něm mýlím, ale i tak by bylo nemilé, kdyby si přečetl co o něm píšu. Něco mi na něm prostě nesedí. Snad to tuto noc bude víc v pohodě. Neměl jsem příležitost nikoho z nich pořádně poznat.

Především, všichni slyšeli co Regině řekl, kromě mě. To mě pořád trochu trápí.

Měl bych se jí na to zeptat.

Rád bych si ale zapamatoval, že ten večer působila Regina šťastně a Viktorie na mě byla milá. A taky abych si přečetl něco o Marilyn. Viktorie říkala, že ji Regina měla moc ráda, jak její filmy tak ji jako člověka. Nutí mě to zamýšlet se nad tím, kdo tady koho a jak moc ovlivnil.

Musím si dávat pozor na Karla, ale také bych chtěl navštívit Larse, budu-li mít příležitost dostat se do Osla. Byl si vědom, že to rozhodnutí není jeho, i když by mě mnohem raději viděl jako jednoho z nich, nebo vůbec.

Také si chci zapamatovat, jak skvělý pocit to byl, padnout vedle Reginy na postel a v momentě spát. Vždycky jsem měl problémy se spánkem, ale nikdy ne když byla po mém boku. Její pleť se pod vodou zdála ještě hedvábnější a bledší než obvykle. Vzpomeň si, že není lepšího pocitu než být s dívkou, která se za sebe nestydí. Takových už mám dost.

Vzpomeň si na všechny ty věci, pro které jsi s ní byl šťastný, vzpomeň si, že sis čas s ní užíval víc než jindy, a vzpomeň si opět na tento moment, kdy ses nemohl nabažit jen pohledu na ni, když spala. Stejně jako v Moskvě, zdála se tou nejkrásnější a nejnevinnější věcí na téhle Zemi.

Ale věci jsou málokdy takové jaké se zdají. Není tak nevinná. Její temná stránka je nebezpečnější než leccos jiného. Ale tu temnou stránku miluji také, ačkoliv to pro mě může rychle skončit hodně špatně, nebudu-li si dávat pozor.

A Regino, pokud tohle čteš, styď se. Tohle jsou soukromé zápisky, lásko, ale pokud už jsem… pryč, pak asi klidně pokračuj.

A nezlob se na mě. Tohle jsou mé myšlenky, které bych s tebou tak rád sdílel, jen kdyby ses zeptala. Jen se teď zdáš trochu odtažitá, jako bys o mě ztrácela zájem který jsi mívala, ač jsi mi před pár dny dokázala, že bys dala život za záchranu toho, na čem ti opravdu záleží. A nemám ti to za zlé, dokonce to chápu: Jsem pro tebe hrozbou, a vím to.


nahoru   |   následující: alternativní historie

197owRbvGK9ytWwmGjTVuZ4EriCeRXX17G



comments powered by Disqus