žijí mezi námi

nespatřeni,
nikoli neexistující

pravda o upírech,
aneb jak jsem musel
opustit svou zemi

vlk mezi ovcemi

kdysi, dnes, za pár let
tisíce mil daleko i pár kroků od vás

Sedím teď v téhle místnosti obklopen dalšími devatenácti lidmi různých ras, etnik a kultur. Někteří jsou bílí, jiní černí, někteří jsou asiaté a přesto jsme naprosto stejní. Tedy téměř.

Jediný rozdíl mezi mnou a jimi je jejich nevědomost. Zdají se tak neteční, tak šťastní a tak bezstarostní. Diskutují o světových problémech a o tom, jaký film si pustí dnes večer. Čtyři z nich právě vedou prezentaci a za pomocí PowerPointu se nás snaží přesvědčit, že jídlo je v některých částech světa problém a jakými způsoby můžeme pomoci tento problém vyřešit.

Je to akorát k smíchu. Koukat na ně jak blábolí a mluví a mluví, a přesto na konci dne dojdou domů a nevěnují tomu tématu už jedinou myšlenku. Všichni se vrátí zpět ke svým malým existencím, k životům v nevědomosti co číhá a sleduje každý jejich pohyb jakmile začne slunce zapadat.

Například tahle dívka, mluvil jsem s ní před pár hodinami, je ten sebevědomý typ člověka, který neudělá sebemenší věc, která by mohla narušit její životosprávu.
Jí pouze vegetariánskou stravu, cvičí pravidelně každý den, nechodí spát později než v jedenáct aby byla každé ráno svěží, nepoužívá produkty které jsou nezdravé atd… Každý známe alespoň jednoho takového člověka, a není na tom vůbec nic špatného.

Ale říkám si… jestli tuší, nebo zda si alespoň připouští, že všechna její snaha nemusí během jediné sekundy znamenat vůbec nic. Říkám si, zda někdy pomyslela na to, že všechno co dělá ji jen činí více nápadnou pro ty, kteří loví.

Absolutně netuší, nemají nejmenší ponětí, že něco takového může být více než pohádka; že ti, co nejsou lidmi, chodí mezi námi, jako by byli jedněmi z nás. Že nás sledují a neubrání se nepatrnému pousmání pokaždé když pomyslí na to, jak skvělí bychom byli zakousnuti jejich špičáky.

Slunce je nyní vysoko a září jasně. Sníh taje a ptáci zpívají. Příroda ani v nejmenším nenaznačuje, že nebezpečí číhá hned za rohem. Všechno se zdá mírumilovné a absolutně nic nevaruje před tím, co se má nevyhnutelně stát.

My sedíme tady, diskutujeme a zvolna posouváme své životy dál. Dříve jsem byl stejný jako oni, ale už takový být nemůžu, už to nejde vrátit, protože jednou za čas, vzácně, ale dostatečně často na to, abych si připomněl co tam venku doopravdy je, někoho minu na ulici, nebo si všimnu někoho stát vedle sebe, či jen tak v moři lidí stojí někdo, kdo by tam být neměl, někdo kdo tam nezapadá. Někdo kdo zůstává, stejně jako ostatní, v nevědomosti že já vím.

A já neřeknu ani slovo. Nenaznačím slovy ani gesty že bych cokoliv tušil, přesto vím, že mezi ovcemi kráčí vlk, v perfektním přestrojení… téměř perfektním, protože já už mu skrz ně vidím.

Dnes byl jeden z těch dní.

Severské slunce zářilo jasněji než si dokážete představit. Jako by celou zimu sbíralo a šetřilo všechnu energii a nyní zářilo ze všech svých sil, snad jako by se mstilo za tak dlouhé období, kdy nemohlo být naplno součástí našich životů.

Dnes byl jeden z těch dní, kdy jsem šel, stejně jako lidé okolo mě, v nevědomosti co nás pozoruje, vstříc dalšímu dni svého života. Vstříc novým bezděčným diskuzím, vstříc novým věcem, které nemají žádný smysl a pražádný vliv na zlepšení mého života v budoucnu. Přesto to děláme všichni, každý den, protože prostě musíme pokračovat v životě.

Velký zlý vlk

Dnešek byl jiný. Dnešek byl jeden z těch dní, kdy se uprostřed stáda ukázal zmíněný vlk. Zábavný, usměvavý, chovající se stejně jako my, přesto na něm bylo něco z jiného světa.

A já věděl.

A on tušil, že já vím.

A bylo mu to úplně jedno.

A nikdo jiný neměl nejmenší podezření ani nejmenší ponětí, že něco není jak by mělo být. Jak by také mohli? Jak by také mohl kdokoliv očekávat takovou bytost mezi svými, v tak krásný a slunečný den? Jak by mohl, že? Myslím tím: vždyť přece nejsou ničím jiného než výplodem naší fantazie, nesmyslem, pohádkovými bytostmi a ničím víc. Vraťme se raději k našemu chladnoucímu čaji, to je tvrdá realita okamžiku, které právě teď musíme čelit, ne?

Žádná temná příšera z pekel by přece nemohla volně kráčet pod teplými paprsky slunce, které je samo o sobě životem, je to tak? Ale právě tady jeden takový stál, smál se a čekal. A nečekal dlouho. A já nemohl udělat nic abych mu zabránil. A ani jsem nechtěl.

Proč bych měl? Proč bych měl zasahovat? Nikdo mi dnes neodepřel oběd. Nikdo mi dnes neřekl, že nemám právo sníst svůj stejk protože kvůli němu bylo zavražděno zvíře. Ne.

Nechal jsem to být, a on, stejně jako ostatní, zůstal zcela netečný k tomu, že ho pozoruji a rozumím úplně všemu, co právě dělá. Protože je pro něj tak vzácné, že je pozorovatel sám pozorován. A byl pryč stejně náhle jako se objevil. Jen… jeden z nás byl pryč s ním. Tak jako pokaždé.

Upíři své oběti typicky nezabíjí. A ačkoliv to záleží na konkrétním jedinci, ponechání člověka naživu je vždy bezpečnější než zanechaná stopa těl či zmizelých. V každém případě jde vždy o mnohem více než o pouhé kousnutí a scénáře setkání a metody zahlazení stop se od sebe často diametrálně liší.

A tak vám chci opět připomenout co je účelem tohoto webu. Jeho smyslem není vás pobavit, i když to dělá. Ani vás strašit, i když to možná dělá také. Jeho smyslem je vás připravit a upozornit na co si máte dávat pozor, protože svět upírů není takový, jak jej Hollywood ukazuje.

Smyslem tohoto webu je ujistit vás, že dříve nebo později se něco takového přihodí i vám. Jednou za čas, tu a tady, na ulici nevědomky takového vlka minete, nebo vlastně na jakémkoliv místě, které si můžete představit.
A možná, jen možná, máte-li vytříbené pozorovatelské schopnosti a vášeň pro detail, prokouknete čím jedna tahle ovce skutečně je. A budete se modlit k čemukoliv v co věříte, ať vás mine, ať se nezastaví aby se na vás podíval, protože to je vše co stačí, jediný pohled, a má rozhodnuto jaké bude jeho menu pro dnešní den.

Může to znít vtipně nebo zábavně, ale skutečnost je jiná.
Začne to jako každý jiný den, bez sebemenšího náznaku opaku. Neuvidíte to, nevšimnete si, ale v koutku oka, za vámi, pod vámi a všude okolo vás se dějí věci. Ptáci zpívají, zvířata pobíhají, lidé spěchají domů, povídají si, smějí se, jako vždy, ale děje se i něco jiného. Někdo jiný se krmí. Někdo jiný se dívá. A tak jako nevidíte tolik jiných věcí, neuvidíte ani jeho. Protože za zavřenými dveřmi, za nezajímavým rohem, za stíny které zahalují, všude tam se krmí upír.

Velký zlý vlk totiž není tak úplně vlk.


nahoru   |   následující: dvě stránky z mého deníku

197owRbvGK9ytWwmGjTVuZ4EriCeRXX17G



comments powered by Disqus