žijí mezi námi

nespatřeni,
nikoli neexistující

pravda o upírech,
aneb jak jsem musel
opustit svou zemi

upíři ve spojených státech

krátká vsuvka k zakončení 32. dílu

Jednou z věcí, které mi vrtaly hlavou, byl nepravidelný zájem americké filmové produkce o upíří tématiku. Zajímalo mě co vedlo k obdobím ignorace tématu a naopak k explozím desítek filmů na toto téma během jediného roku. Co vůbec způsobovalo americkou fascinaci upíry? A co upíři ve spojených státech?

Historie upírů v Novém světě začíná zhruba dvacet let předtím, než Regina opustila Sighișoaru. Okolo roku 1850.

S dostatečnou civlizovanou populací, významnou industrializací a novými příležitostmi mohly být Spojené státy poprvé cíleny jako slibná teritoria k expanzi. Tato zůstala do dnešního dne první a současně poslední velkou expanzí společenství mimo evropu.

Mnozí starší tehdy, na Reginino znamení, zvedli kotvy, opustili své klidné životy na starém kontinentě a vyrazili budovat teritoriální struktury v americe. Okolo roku 1870 bylo vše hotovo, přinejmenším tedy co se týče pobřežních oblastí.

32. díl, hroby živých, odhaluje, že Regina žila a zemřela v Sighișoaře, alespoň dle zachovaných dokumentů uvádějících rok úmrtí 1873.

Tehdy poprvé opustila starý kontinent a přes dvacet let se nevrátila. Ve svém novém působišti pokládala základy pro nadcházející expanzi společenství dále do nitra ameriky. Převážně severní regiony USA a Kanady, od Bostonu přes New Orleans, napříč státy až po Seattle, a dále po Portland, Chicago, s posledním městem spadajícím do její sféry teritoriálního vlivu, kterým se stal Vancouver v Kanadě, v roce 1886. Seattle do dnešního dne zůstává jejím oblíbeným městem USA.

Regina poprvé vkročila do Vancouveru v květnu roku 1887. Pamatuju si tenhle nepodstatný fakt díky naší malé, hloupé, ale přesto velmi návykové (pro mě), hře. Pokaždé, když jsme někam cestovali a já se šíleně nudil, nadhazoval jsem jí náhodná data, libovolné dny, a Regina vzpomínala, co ten který den dělala poprvé. Obvykle stačilo jedno datum aby začala fascinující konverzace. Bylo úžasné poslouchat, kolik si toho pamatovala, a že pro každý jeden den v roce měla své poprvé. Například, když jsem jednou nadhodil 22. listopad, bezstarostně odpověděla: Hmmmmmm… to jsem viděla vybouchnout svou první atomovou bombu. - někdy jsem se musel zeptat na rok, někdy jsem hádal.

Dvě věci byly na této hře zvláště zajímavé:

  1. Pamatuje si je všechny
  2. Že je nazývá svými poprvé implikuje, že byly i nějaká podruhé protože jindy říkala: mé první a jediné.

Ale to zase odbíhám. Pointou je, že Regina opustila starý kontinent jakmile bylo vše připraveno pro expanzi napříč spojenými státy, tedy v roce 1873, tak jak je psáno na onom náhrobním kameni. Neobtěžovala se ani použít jiné jméno a lze ji vystopovat pomocí kopií dokladů americké pošty.

Najděte si to sami, třeba na Ancestry.com zadejte Regina Abraham s rokem narození 1825 a rodištěm Romania. Jistě, musíte se probrat spousty jinými lidmi stejného jména, ale dokumenty pasažérů odjíždějících do New Yorku mezi roky 1820 a 1957 jsou vypovídající. Výsledky z druhé strany pak zobrazí CastleGarden.org první americké imigrační centrum. Dále lze podobné info najít zde nebo rovnou v Národním Archivu USA, kde se hledá dost komplikovaněji, ale zase získáte podrobnější informace.

Do Evropy se Regina vrátila krátce po první světové válce, načež opět odcestovala do USA na celou druhou světovou.

Jak tohle vím? Jednoduše. Zeptal jsem se. A dostal jsem takovou lekci historie. Jak už jsem psal, zajímalo mě to právě proto, že tehdy probíhala exploze zájmu massmédií a Hollywoodu o upíry, a já chtěl vědět, kde se všechna ta fascinace mohla vzít.


nahoru   |   následující: mimořádní upíři vyžadují mimořádnou péči

197owRbvGK9ytWwmGjTVuZ4EriCeRXX17G



comments powered by Disqus