žijí mezi námi

nespatřeni,
nikoli neexistující

pravda o upírech,
aneb jak jsem musel
opustit svou zemi

příběh působí smyšleně?

reakce

Mezi haldami hloupých, negativních, ale i milých, naivních nebo povzbuzujících reakcí se jednou za čas objeví i konstruktivní. Na tu bych nyní rád odpověděl.

// Poznámka překladatele: Nyní dostávám podobné dotazy i já, tudíž jsem rád, že autor už mnohé shrnul sám. Další přijdou později. Téma jak se stát upírem má vlastní oddíl.

Ta reakce zněla takto:

Celý tvůj příběh působí vymyšleně. Na konci každého dílu necháváš čtenáře v napětí co bude dál. Náhody co popisuješ jsou přitažené za vlasy: jen náhodou se spřátelíš s upírkou, která je náhodou upíří královnou, protože jsi náhodou speciální a tak něco. Všechno se odehrává v tak strhujícím tempu. Používáš dramatické hlášky.

Je-li ten příběh pravdivý, pak je to úžasné a máš velké štěstí, že jsi naživu, ale já nechci jenom věřit, že je to všechno pravda. Chci vědět že je.

Ukazuj nám během příběhu co nejvíce důkazů. Pokud ti řekli něco o historii, co nevíme nebo to bylo jinak, pak se o to poděl, chceme to vědět. Chceme vidět fotografie tvého deníku. Pokud jsi na tom severním pólu něco fotil, ukaž. Nenech všechnu svou snahu přijít vniveč. To je podle mě nejlepší přístup. A pak nech čtenáře, ať se sami rozhodnou, jestli ti věří nebo ne. Přísahání a lamentování ničemu nepomůže, vždy to nakonec bude jejich rozhodnutí. Pokud svá tvrzení můžeš něčím, čímkoliv, podložit, udělej to jak nejlépe dokážeš.

Takže bez zdržování.

1) napínání čtenáře na konci dílů

Ano, to dělám schválně a specificky s úmyslem přilákat čtenáře zpět k dalším dílům. Inspiroval jsem se televizními seriály, kde každá epizoda skončí vždycky v ten nejhorší moment, nechávajíce diváky v nedočkavosti co bude dál. Jop, to dělám úmyslně. Když při psaní narazím na nějaký takový moment, přeruším díl právě tam. Ale nemyslím si, že by jen tohle mohlo udělat příběh ještě méně uvěřitelný.

2) nepravděpodobné, za vlasy přitažené, náhody

Vidím jen jednu, a není nijak nadpřirozená. Žádná náhoda není. Náhody se stávají, nicméně celé to jen náhodou se spřátelíš s upírkou se dá snadno vysvětlit.

Zaprvé, nestali jsme se přáteli. Já jsem se stal jídlem, a přežil jsem jen díky tomu, že jsem měl její přívěšek. Jak jsem se k němu předtím dostal, to už je jiný příběh a ano, to může být hodně divná náhoda. Zadruhé, byla tam z určitého důvodu, ne poprvé a ani zdaleka ne naposledy. Mé město je pro všechny upíry zvláštním způsobem důležité a navštěvují ho pravidelně, přinejmenším pravidelně co se týče jejich vnímání času.

3) strhující tempo

Tempo psaného textu jsem nastavil tak, aby se to dobře četlo. Prožívat zmíněné události ale už tak strhující nebylo. Mimo události zmíněné v příběhu se dělo všechno možné, nesouvisející. Měl jsem normální život, chodil jsem do školy, obědval, večeřel a spal jako jakýkoliv jiný člověk. Bavil jsem se s jinými lidmi a chodil na párty.

Stávající strhující tempo jsem nastavil jednoduchým způsobem. Píšu jen o tom, co je relevantní. Píšu jen o věcech a událostech které jsou důležité, které vám pomohou pochopit co se stalo, proč se to stalo, a co to v důsledku znamená.

Mohl bych začít popisovat každou chvíli svého života, ale to by znamenalo že příběh nikdy nedokončím.

4) dramatické hlášky

Nic zvláštního za nimi nehledejte. Vkládám je do příběhu z několika důvodů, ačkoliv nemusely být nutně řečeny tak, jak jsou napsány, nebo nebyly vyřčeny vůbec. Často šlo o větší konverzaci, která by přepisem jen prodloužila délku dílu, aniž by přinesla něco podstatného. Jako takovou ji pak, pokud to jde, shrnu do jednoho úderného řádku.

5) fotografie deníku

To nepůjde. Můj deník je v elektronické podobě, soubor na mém laptopu, nic víc. Udělat screenshot nebo vykopírovat kus textu by mělo jaký smysl? Sdílet jej nebudu, obsahuje soukromé a intimní věci, které velmi často absolutně nesouvisí s událostmi o kterých zde čtete.

Nakonec jsem pro vás ale něco málo vybral: dvě stránky z mého deníku

6) fotografie ze severního pólu

Taktéž, proč bych to dělal? Udělejte si takový výlet sami. Za dva tisíce eur (tehdy dvanáct-set) si ve švédské Kiruně najmete dva průvodce a během týdenní expedice jste tam. Zcela bezpečně, žádné prošlapávání neprozkoumanými místy, nic k machrování.

7) pokud víš něco o historii, co nevíme nebo to bylo jinak, poděl se o to

Dobrá, pokusím se udělat nějaké shrnutí. Už jsem se o tom bavil s několika lidmi v soukromé konverzaci, ale to jsou věci, které jsou tak neuvěřitelné, že by mohly snadno odradit mnohé váhající čtenáře. Koukali byste na mě s otevřenou pusou kdybych jen začal s některými zmínkami.

Ale pro tu srandu, například: Celý fotografický průmysl téměř nevznikl, protože jej upíři té doby považovali za velkou hrozbu.

Pro více nahlédněte do: alternativní historie

// Poznámka překladatele: Následující body jsou vsuvkou, která v původní odpovědi chyběla, ale množství podobných dotazů se objevilo nejen přímo na autora, ale už také i v reakcích českých čtenářů.

A) tvůj popis rychlosti pochybu upírů je neuvěřitelný

Tazatele taky často zajímá, jaktože se jejich oblečení při tak rychlém pohybu neroztrhá, a jak jsem zvládl přežít tu náhlou změnu přetížení, když mě Regina nesla.

Jednoduše. Představujete si to příliš rychle. Ano, psal jsem o tom, jak se zvedl vítr a v mžiku oka byla upírka pryč. Ale nebavíme se tady o rychlostech výstřelu nebo o rychlosti zvuku. Nejde o pohyb rychlejší než už v přírodě existuje, třeba u kočkovitých šelem. Už jsem to popsal v manifestu. Zapomeňte na filmy.

Co se týče přetížení pak ano, to je cítit, ale opět, není to žádný extrém, a jakmile tu rychlost naberete, je to už v pohodě. Žádným způsobem tam nejde o obcházení fyziky, gravitace na ně platí stejně jako na nás, a co víc, setrvačnost. Z rychlého pohybu nemohou okamžitě zastavit tak jako ve filmech.

Koukněte třeba na videa v článku: síla mysli

B) nejdou mi do hlavy vysouvací špičáky

Ty přece nejsou v přírodě tak vzácné. Ale abych pravdu řekl, nejsem schopen říct, zda jsou vážně vysouvací, nebo jim pokaždé naroste nový pár (nj, to je trochu blbost, vím). I starším upírům trvá okolo minuty než mají zuby zcela připravené (tasené), a proces je to hodně citlivý. Nemohou je jen tak předvést a zase schovat.

// Poznámka překladatele: Dotaz na odborníky v této oblasti přinesl celkem překvapivě ne zcela odmítavé odpovědi. Ačkoliv to považují za přitažené za vlasy, nastínili možnost zpružnění uložení dásně, uvolnění pevného uložení zubu a uchycení pružným vazivem; za předpokladu že se pod zubem vytvoří analogie k topořícím tělesům, které zub vytlačují naplněním krví.

Délka zubu se ani měnit nemusí, kořen špičáku zasahuje až 3 centimetry do horní čelisti; i kdyby se vysunul jen na polovinu tak člověk nezavře ústa. Zaostření pak může vznikat jak postupně, obroušením skloviny, tak klidně také uměle.

Zubům je v manifestu věnován: dodatek o zubech

* * *

Důležité: Nikdy jsem mezi upíry neviděl nic, co by se nedalo vysvětlit biologicky. Natolik jsou jejich vlastnosti perfektní, díky tomu že každý z nich má dostatek času trénovat k dokonalosti, je pro lidi velmi snadné přiřknout vše magii, nebo je raději považovat za démony, aniž by se zamysleli a prozkoumali, jak vše doopravdy je a jak je to možné.

zpět k podrobnostem o příběhu

Mnozí se podivujete nad tím, že je mé psaní příliš přesné a příliš podrobné na to, aby to bylo ze vzpomínek.

A to je pravda.
Kdybych to měl celé odvykládat, jen jak si to bez těžkého vzpomínání pamatuju, pak by mi to trvalo méně než hodinu a sepsal bych to do jednoho článku.

Ale já chci předat co nejvíce podrobností dokážu a napsat vše co nejvíc pochopitelně. Proto jsem rád, že jsem si tehdy psal deník, ač s větším či menším zpožděním od zmiňovaných událostí, do kterého dnes nahlížím. Čtu si o událostech opakovaně, abych si je co nejlépe připomenul, a také si vlastně vyjasnil jejich pořadí.

Pak také, jak jste si určitě všimli, tam kde je to nutné vkládám své okamžité myšlenky a názory. Některé jsem si psal přímo do deníku, mnoho z nich mě ale napadá zrovna když píšu. Nepřepisuju zdaleka vše, v mnoha věcech jsem se mýlil a později přišel na to, jak to je doopravdy. Poznámky o výrazech tváře a reakcích osob jsou ale k nezaplacení.

Sami si zkuste vybavit něco důležitého, co se stalo před několika lety, a uvidíte, že to vše bude v pořádné mlze, vybavíte si jen pořadí událostí, nejdůležitější momenty a možná nějaké detaily. Stejně tak je to i u mě.

Rozhovory v příběhu nebudou téměř bez výjimky slovo od slova přesné. Když jsem napsal: Viktorie, ty pak vezmeš Blanche ke knize, mohlo to být klidně: Viktorie, Blanche si musí důkladně nastudovat knihu, zařiď to.

Některé jsem rekonstruoval jen na základě poznámek a matných vzpomínek o čem jsme tehdy asi mohli mluvit. Tady pomáhají ony poznámky o výrazech, postojích a reakcích. Podstatné je ale vědět, co bylo řečeno.

To vše jinými slovy: Vzpomínka, desetisekundová myšlenka, může být vysvětlena jak jedinou větou tak i celou knihou.

Píšu-li, že je něco jen můj názor, berte to tak. Často je to z mé strany jen spekulace na základě faktů, které jsem se dozvěděl, a jiní by na stejném základě došli k jiným závěrům. Čím více si o dané situaci pamatuji, tím méně spekuluji.

Tohle je příběh, pamatujte, ne dokumentace událostí ani pouhý seznam faktů.
Fakta jsou shrnuta v manifestu a jak vidíte, sotva to dohromady zabere délku dvou obvyklých dílů. Píšu to jako příběh, abyste se vžili do mé pozice, do mé kůže, viděli co jsem viděl já, oblečení, barvy, vzhled, budovy, interiéry. Abyste si dokázali představit výrazy tváře, slyšeli co mohli říct, protože s odstupem je těžké si vzpomenout, zda to opravdu řekli, nebo to bylo jinak zřejmé.

Působí-li příběh příliš detailně pak je to proto, že to tak zamýšlím. Nebylo by pro mě těžké to zjednodušit, zkrátit a pročistit od méně podstatných věcí, ale pak by to nedávalo žádný smysl a nic byste z toho pořádně neměli.

Píšu to jako příběh, úmyslně plný podrobností.
Nic jsem si nepřidal ani nevymyslel, všechno popisuji tak, jak jsem viděl, a co jsem si o tom v daný okamžik myslel.

Jednoduše jde o události, které se staly, popsány tak jak se staly, jen podané čitelnou, snadno pochopitelnou, a osobní formou.

Typicky, čím podrobnější je některá část příběhu, tím více jsem si o zmiňovaných událostech napsal do deníku. Nenapsal jsem si tehdy vše, a často jsem deník zanedbával, ale to co jsem si zapsal jsem psal se svěží myslí a s důrazem na detaily. Tedy, pokud máte dojem, že je něco popsané mnohem lépe než vše ostatní, je to tím, že už jsem to jednou psal.

Nicméně, příběh bude dál a dál jakoby rozmazanější. Začátek všeho si samozřejmě pamatuju naprosto podrobně, ale pak, až na výjimečné události, se všechno začalo stávat… obyčejným. Můj každodenní život se sice změnil, ale i na takové věci si zvyknete, a obyčejné vzpomínky mají tendenci rychle mizet v zapomnění. Ale nemějte strach, jak se bude příběh blížit k současnosti, vše bude opět postupně detailnější.

Snad jsem věci dostatečně osvětlil a doufám že nyní chápete, že můj příběh se bude vždy zdát neuvěřitelným a vymyšleným ze dvou důvodů:

Zaprvé, bude neuvěřitelný ať jej podám jakkoliv.
A zadruhé, působí vymyšleně protože jej popisuji tak podrobně.

Díky.


nahoru   |   následující: síla mysli

197owRbvGK9ytWwmGjTVuZ4EriCeRXX17G



comments powered by Disqus