žijí mezi námi

nespatřeni,
nikoli neexistující

pravda o upírech,
aneb jak jsem musel
opustit svou zemi

mimořádní upíři vyžadují mimořádnou péči

žádné /puf/ a jste upír, zatímco včera jste byli člověkem, se nekoná

Přesto tomu stále mnozí věří. Že si jeden den budou ještě stále žít své malé lidské životy a druhý den, z ničeho nic, budou upírem a zvládnou se vypořádat se vším, co to obnáší.

Ale takové to ani zdaleka není.

Ani pro běžné upíry, viz jak se stát upírem, natož pro ty mimořádné. O těch se chci v tomto článku zmínit. Mimořádný, nebo speciální, upír není pojem, který by v jejich světě existoval. Vymyslel jsem ho a používám já. Přeneseně popisuje upíry, kteří dokáží být tak lidští jako jsem já nebo vy, a současně tak hrůzní, jak jen ty nejbrutálnější filmy dokáží vyobrazit.

Je to stav mysli, způsob uvažování, osobnost, hodnoty a morálka. Je to stav mysli, kdy své racionální rozhodnutí, že někdo má zemřít, vykonáte humánním způsobem.

Je to směr bytí, snaha o pochopení kým a čím daná osoba je, snaha o argumentaci s daným člověkem, aby nemuselo dojít k útoku nebo zabití.

Je to způsob, kterým se vážete jak k lidem tak k upírům na stejné úrovni, bez pocitu nadřazenosti či podřazenosti, bez vyvolávání pocitu méněcennosti, či povýšenosti, bez zavdávání důvodů k nevraživosti.

Je to vše, čím Regina je, a Viktorie není.

Je to všechno, co jste se zde doposud mohli dočíst. Celý svět v drobných a nepatrných rozdílech ve způsobech konání a řešení situací, což je odlišuje.

Je to také důvod, proč by Viktorie nikdy nemohla zaujmout místo Reginy.

Protože Regina dokáže být člověkem, dokáže plakat, dokáže vám porozumět, dokáže s vámi argumentovat a umí si užít deštivý den schoulená pod dekou před plápolajícím krbem. Viktorie to udělá také, ale ne z vlastní přirozenosti, vždy jen za nějakým účelem, z postranních úmyslů.

Je to jako zaměstnání které nenávidíte. Chodíte tam, protože musíte jíst a platit účty, ne protože by vaše práce definovala kým jste, dávala největší smysl těm pár desítkám let, které zde na zemi máte, a dělala vás šťastnými.

Regina naopak byla přesně tím, dle mé definice, mimořádným upírem. A ne, není sama, jsou další takoví, a není jich nakonec úplně málo.

Jen… mimořádný upír se nemůže zrodit jen tak, stejným způsobem jako jakýkoliv obyčejný upír. Nemůže to být už vůbec čistokrevný potomek dvou upírů. A musí jím být (být mimořádný) počínaje prvním dnem, jinak se jím nikdy nestane. Pokud to nedokáže, nemůže vést ostatní, nemůže dosáhnout toho posledního jednoho procenta, které jedince dělá velkým, významným.

Upírům schází mnoho věcí, které lidé mají po velkou část života. Všechno je to v psychologii. Chybí jim především vůle a ambice. Postupně z nich vyprchává, protože stále prostě… jsou. Přestávají usilovat o vlastní významnost, přestávají mít ambice dosáhnout něčeho velkého, protože stále mají dost času, mají moc lecčeho dosáhnout kdykoliv budou chtít, jen to nechtějí právě teď. Svým způsobem je to jako přestávání s kouřením. Každý tvrdí, že může přestat kdykoliv bude chtít, jen zrovna teď nechce a tak se o to ani vážně nepokouší …kecy.

Upírům, kteří ztratili kontakt s lidskou stranou své osobnosti, tak ale schází podstatné a užitečné věci. Spousta z nich by s tím nesouhlasila a obhajovala názor, že zachovávání zbytků lidskosti je slabostí. Což je nakonec v každém případě pravda, avšak slabost může být v mnoha případech lepší, než impulsivní reakce či hrdinství. Nikdy nevíte, kam vás které rozhodnutí (nebo jeho absence) přivede.

Mimořádný upír dokáže pochopit obyčejnost, být skromný, být upřímně šťastný a smutný, a den za dnem zažívat stejné radosti a strasti života jako my všichni.
Dalo by se říct, že takový upír stále cítí, že je jeho život omezený, stále se uvnitř cítí člověkem, a to je přesně tím, co ho udržuje v chodu, táhne dál. Nutí žít. Opravdu žít, ne jen klopýtat napříč věky jako nemyslící zombie, bez pocitů, bez zájmů, zálib a fascinací.

Nemyslete si ale, že běžní upíři jsou ti zlí a mimořádní upíři jsou těmi dobrými, to by nebyla ani náhodou pravda. Časem přijdete na to, že lidé dokáží být krutější, být větším zlem, než jakákoliv jiná bytost na této Zemi, ať už to jsou upíři, hadi, lvi… Morbidní realitu dnešního moderního, civilizovaného světa máte na dosah jednoho kliknutí, a bude vám stačit jeden večer a už se nikdy nedokážete na své okolí podívat těma samýma očima: Upálení zaživa v africké vesnici - ve vesnici, kde chodí oblékaní v západní konfekci a používají mobilní telefony. Ale nemusíte chodit do afriky. Téměř denně můžete narazit na zprávy o podobné brutalitě v nejcivilizovanějších místech jak Evropy tak USA, beze špetky lítosti nebo sebereflexe ze strany útočících, zvláště když to stále častěji jsou ti, kteří by takovým událostem měli bránit.

A to je důvod, proč mimořádní upíři dokáží být mnohem horší, než jakýkoliv jiný upír. Lidská krutost. Je to kvůli všem těm pocitům, které si stále nese v sobě, pro všechnu tu hořkost (protože, kde je radost, zůstává také hořkost). Proto dokáží být krutější a brutálnější. Ale všichni velcí vůdci, alespoň vlastních světů, to potřebují. Strach, msta a krutost je součástí jejich každodenních životů. Vdechnout strach do celého národa upírů, na to potřebuje právě to jedno procento, potřebujete překročit hranici racionality a vstoupit do říše, kde nás jednou vyvraždí všechny.
Je to lidská spontánnost a lidská nevypočitatelnost, která dělá mimořádného upíra… mimořádným.

Protože si nikdy nesmíte splést impulsivnost a agresivitu někoho jako je Viktorie, se surovou krutostí, kterou se ji Regina snadno vyrovná a předčí ji. Považujte to za upouštění páry. Zatímco Viktorie to dělá postupně, krok za krokem a neustále, protože taková je, Regina ne. Regina se zdržuje všeho, co by mohlo podrýt její důstojnost, zůstává takovou jako jste vy nebo já, dokud to je jen trochu možné.
Jen v těch halucinačních momentech, kdy nedokážete říct, co je skutečné a co ne, ve chvílích kdy se pro ni svět převrací naruby, neudrží své démony v řetězech a tváří v tvář jejímu běsnění vybledne i peklo samo.

V některých z prvních dílů jsem se o této její zdvojené osobnosti zmínil. Nazval jsem ji andělem ve dne a démonem v noci, ale postupně jsem si uvědomil, že nemá jen dvě tváře. Má jich mnoho, jednu zvlášť pro každého člověka, a jen tak dokáže pokračovat, žít a udržet si svou lidskost. Je člověkem, když je mezi lidmi, a upírem, když je mezi svými. Je ďáblem, když je ďáblova přítomnost žádána, i ochráncem, horlivým obráncem morálky a hodnot, když si to situace vyžaduje.

Dle našich měřítek je falešná - ale podle jakékoliv jiné definice je tou nejpřizpůsobivější bytostí, se kterou jsem se kdy setkal.

To je nejlepší způsob, jakým mimořádné upíry dokážu popsat.
Jak jsem řekl, zdaleka takovou není sama. Jsou další jako je ona, ne tak staří, ne tak silní, ne tak mocní, ale s potenciálem stát se stejně přizpůsobivými, protože už od počátku jim bylo vštěpováno, aby takoví byli.

Jsou si toho vědomi. Všichni starší, ti úplně první, a možná několik dalších, ti to vše znají až příliš dobře. Pakliže chcete mít někoho po svém boku, musíte na tom pracovat, roky. Nelze si jen tak namátkou někoho vybrat, změnit ho a doufat, že to nějak dopadne. Tak to nefunguje a nemůžete si dovolit udělat chybu. Najít někoho mimořádného je počin a zadaří se to většinou jedenkrát za život (ten upírův). Nemůžete si dovolit selhat při formování někoho takto zvláštního. Někoho, kdo bude vším, čím bude schopen být.

A to je, o co se mnozí snaží.

Ale jak? Jak tedy zavdáte vzniku takto mimořádného upíra?

Ukážete mu svůj svět. Ukážete mu kdo jste, budete si ho držet u těla, klidně roky, bude-li to třeba. Budete ho pozorovat, den za dnem, uděláte ho součástí svého života, zatímco bude stále člověkem. Necháte ho žít mezi upíry, jako upíra, zatímco bude stále člověkem. Aby si uvědomil, jak moc je člověkem a co to znamená, co znamená opravdu žít lidský život. Přinutíte ho pořádně zakusit každou jednu emoci, kterou člověk dokáže cítit, od té největší radosti po hluboké peklo utrpení a zármutku. Srazíte ho na kolena a pomůžete mu vstát, zatočíte s ním a necháte ho topit se v jeho lidskosti. A pomalu, den za dnem, ho začnete stahovat k sobě, necháte ho toužit po nesmrtelnosti, toužit po vás, toužit být nejen upírem, ale rovnou vaší součástí.

Je to ten nejdelikátnější a nejkomplikovanější proces změny, jakou můžete jiné lidské bytosti udělat. Prakticky tvarujete a modelujete jeho mysl, jeho emoce, jeho pocity, vkus a všechno ostatní. Aby se vám to mohlo podařit, musíte začít brzy, ale zase ne příliš brzy.

Nemůžete začít v křehkém raném věku, kdy je mu jen několik let, protože pak by tento člověk nikdy opravdu nepoznal, co to lidskost vlastně je. I kdyby byl během dospívání stále člověkem, protože ať už by vyrůstal mezi upíry, nebo jen věděl o jejich existenci, jen ten fakt by všechno pokazil. MUSÍ být člověkem než může být upírem, a musí vědět JAK být člověkem. Co víc, musí vědět, co to ve skutečnosti znamená, protože mnozí z nás na to denně zapomínáme. Opravdu. Kdy jste se naposledy zastavili a zeptali sami sebe: Kdo jsem? Co tady dělám? Proč? Jak se cítím? Proč se tak cítím? ČÍM jsem? Otázku kdo si nechte na jindy, ale CO? Zkuste si upřímně odpovědět. Je to těžší než si myslíte. Je snadné dát krátkou, standardizovanou nebo dogmatickou, odpověď, ale když se nad tím hlouběji zamyslíte, zůstane vám to dlouho hlodat v hlavě.

Stejně tak vybraného člověka nemůžete nechat být příliš člověkem, protože v jeden okamžik v životě člověka je jeho mysl zformovaná, a už ji nelze příliš tvarovat, ne smysluplným způsobem. Můžete změnit názory, pohledy na věci, ale už nezměníte inherentní způsob, jakým mysl funguje a jakým docházím k závěrům.

Musíte trefit ten správný čas mezi. Nechat jej nahlížet pod pokličku kousek po kousku. Necháte ho být jedním z těch, kteří tajemství znají. Odhalíte mu mnohé, den za dnem, a pozorujete jak přemýšlí, jak reaguje, a na základě toho buď přitlačíte nebo zvolníte. Necháte ho cítit se součástí vašeho světa a i vy se stanete součástí toho jeho.

Pomalu necháte tyto dva světy slévat v jeden a vašeho vyvoleného zcela změnit pohled na realitu. Dříve nebo později, nakonec, bude žít v dojmu, že život takový je. Že tak se věci mají, že je to jen jeden svět. I když tomu tak ve skutečnosti není.

Stejně tak necháte sloučit jeho pocity a své. Vychováte z něj upíra žijícího v lidském světě.

Tak vytvoříte upíra. Den za dnem, po dlouhé roky, ho pomalu dostrkáte do světa upírů, hlídáte si jak jeho, tak každou jednu věc, kterou udělá nebo řekne, a pak čekáte. Čekáte na chvíli, kdy bude připraven, kdy on sám pochopí, že je připraven, a sám za vámi přijde a řekne: Jsem připraven.

Pak budete vědět, že jste odvedli dobrou práci.

Ale sami už nebudete na blízku, abyste sklidili plody své práce… je to tak?


nahoru

197owRbvGK9ytWwmGjTVuZ4EriCeRXX17G



comments powered by Disqus