o tomto webu [úvod do příběhu]
Zde bych rád bez otálení shrnul, o co se tady vlastně jedná. Pokud ještě nevíte kdo jsem, přečtěte si nejprve ten článek a pak až pokračujte s tímto, bude to snáze dávat smysl.
Jak jsem se zmínil již v kdo jsem, narodil jsem se a vyrostl ve městě jako Drákula. Jasně, teď si určitě říkáte ale Drákula je jen mýtus
a... ano, z části je to tak, a přinejmenším to, že to byl upír je považováno za populární mýtus. Ale každopádně je to skutečná historická postava, kníže Valašský, řečený též Țepeș (Napichovač), Vlad III. Dracula. Předpokládám ale trochu, že takovou základní informaci znáte, jinak byste asi nenarazili na můj web. V opačném případě se obávám, že vás jeho zbytek ani příliš zajímat nebude; zřejmě.
Začal jsem psát abych zdokumentoval svůj život v onom městě, věci které jsem viděl, co jsem cítil a co jsem slyšel, a jak jsem nakonec musel ono město opustit, i svou zemi, a odletět za moře, jak daleko jsem jen mohl.
Tento web obsahuje příběh a vsuvky, které by se skvěle hodily do soudobé fantasy literatury, nebýt jednoho podstatného rozdílu. Předkládám vám je jako fakta, jako skutečné události, které se opravdu staly, a jak jsem je já, společně s dalšími lidmi, viděl a zažil. Jen do toho, myslete si o tom co chcete, mě to až tolik netrápí.
Vytvořil jsem tento web abych mohl alespoň někomu, komukoliv, sdělit své myšlenky a popsat události, které se staly, protože to jsou věci, které by měly být lidem známy. Věci, které když lidem řeknete osobně, tak se vám vysmějí a označí vás za blázna nebo za lháře.
Zeptám se takto: Souhlasíte s tvrzením, že v každém mýtu je alespoň zrnko pravdy? Souhlasíte s tím, že mnoho z mýtů mohlo vzniknout na základě nějaké události, proměnit se v příběhy a následně do podoby, v jaké je známe dnes? Souhlasíte? Pokud ano, pak máte otevřenou mysl.
Já neměl.
A jak jsem se mýlil.
O tomhle je tento příběh. Taková kolekce krátkých epizod z mého života, ne nutně v chronologickém pořadí, které mám zapotřebí někomu sdělit. Příběhů, které ale pro mě zůstávají vzpomínkami, které jsou pro mě událostmi, reálnými událostmi které jsem prožil, plné emocí a pocitů. Pro vás to budou pohádky, protože každý, a že jich bylo, kdo se pokusil nebo stále pokouší předložit a popsat lidem věci, které leží hned za horizontem každodenního života, byl odmítnut masami jako šílenec a jeho příběhy jako fikce a fantazie chorobné mysli.
Zeptám se na další věc: Jaký důkaz bych vám musel předvést, abych vás, nade vší pochybnost, přesvědčil, že upíři, nebo např. nadpřirozené věci, démoni, černooké děti, nebo jiní, o kterých jste mohli ale nemuseli slyšet, opravdu existují? Co bych musel udělat?
Myslím si, že odpověď už dávno znám. Postavit je přímo před vás. Mám pravdu?
Protože, přiznejme si to, fotkám už dnes nikdo nevěří, dají se zmanipulovat neskutečně snadno. Nikdo nevěří ani videím, ty se dají také snadno vytvořit. Podívejte se na všechna ta nafilmovaná UFO. A všechny ty záběry jsou autoritami považovány za podvrhy. Nicméně, kdo jsou ty autority? Kdo má takovou legitimitu, že mu masy uvěří a zapomenou co viděly, když tito prohlásí, že jde o podvrh?
Inu, co nám zbývá. Co mě zbývá jako důkaz? Takový, který by nenechal ani špetku pochyb?
Neuvěřím, dokud neuvidím na vlastní oči!
Ten pocit znám moc dobře, a přesně tohle jsem říkal také, uvěřím až uvidím sám.
A teď bych si přál, abych tuhle větu nikdy nevyslovil.
!
Poznámky překladatele: Černooké děti, neboli také BEK, black eyed kids, black eyed children. Příležitostné zprávy se zmiňují o nočních výskytech dvojic dětí (cca 11 až 15 let), žádajících velmi formálně o vpuštění do domu (za účelem telefonátu) evokujících neodůvodněný strach a současně neodolatelné nutkání je do obydlí pustit. Hlavní charakteristikou jsou černé oči, včetně bělma.
Aby nedocházelo k omylům a zmatení především u mladších čtenářek, dodávám a upozorňuji, že tento web, ani upíři zde popsaní, nemají nic společného s lidskými vampýri (nelidmi, otherkiny) a jejich komunitami.