žijí mezi námi

nespatřeni,
nikoli neexistující

pravda o upírech,
aneb jak jsem musel
opustit svou zemi

důkaz nade vší pochyb?
nic takového, ne dnes

můj lament

Je to vážně vtipné… snažíte se odvykládat pravdivý příběh a nikdo neposlouchá.

Povíte to kamarádovi a on se vám směje. Když přesto trváte na svém, chce důkaz. Tak se mu to pokusíte dokázat a on přijde k úrazu. Nebo hůř. Protože tady opravdu jde o krk. Tak si vše raději necháváte pro sebe. A pak na to někdo jiný přijde a vyčte mi: Jseš divnej, jak můžeš být na jejich straně? Jak jsi mohl vědět něco takového a neříct mi to, svému příteli?

Cokoliv uděláte, je to špatně.

Povíte jim a jste za blázna, okamžitě odsunutý na okraj společnosti. Nepovíte jim to a začnou vás odsouvat také, protože začnete chybět ve škole, v práci, chovat se divně a děsit okolí jen tím, že nebudou tušit, co se s vámi děje. A vy si začnete říkat, že by vás podpořili, kdyby věděli, a sami podlehnete iluzi, že byste byli rádi, kdyby vám takovou věc kamarád řekl, a vy tak mohli být součástí toho všeho… ale ne… znova, nemůžete jim to říct.

Ale přesto jim to povíte …a opět, projdou šokem a prohlásí vás za blázna. Takové věci nemůžete brát na lehkou váhu. Můžete to povědět jako dobrý příběh při návratu z kina, nad obědem, nebo jen tak při nočním posedávání u ohně, a ano, v tu chvíli poslouchají, zasmějí se a pochválí dobrý příběh, který jste vymysleli.

Jenže vy pak trváte na tom, že je to všechno pravda. A čím déle na tom trváte, tím více je děsíte, a od té chvíle se vám začínají vzdalovat, mnozí s vámi už nechtějí mít nic společného. Jste najednou bláznem.

Tak co chcete dělat?

Vážně se ptám: CO dělat? Když máte tenhle šílený zážitek a nepřekonatelnou potřebu ho někomu sdělit, jenže nikdo neposlouchá?

Co uděláte, jste-li v tom tak hluboko, že musíte opustit svou zemi, a i přesto, když vysvětlujete, nikdo neposlouchá a nevěří? Považují vás za blázna, neberou vás vážně a smějí se, i když jim řeknete, že musíte na nějaké vzdálené opuštěné místo, daleko od všeho a všech, že na tom závisí váš život.

Tak o tom začnete psát a říkáte si, že takhle možná bude někdo poslouchat, že si to přečte, ale opět, málokdo pokračuje ve čtení, protože jen tvrzením, že jde o pravdu a o fakta, ztrácíte důvěryhodnost a čtenáře akorát naštvete.

Lidem se líbí můj příběh, co jsem zažil, čím jsem prošel, ale opět jen do chvíle, kdy začnu tvrdit, že je to pravda …přesto každý CHCE VĚDĚT, každý baží po tom znát pravdu.

Přestávám chápat lidskou společnost. Opravdu. Každý by chtěl znát pravdu, dobrodružnou, fantastickou, skrytou… ale když jim ji předložíte se slovy: tady, takhle to je, můžu vám to předvést; tak vás odmítnou, přestanou poslouchat, nechtěji abyste jim to dokázali, zařadí vás mezi ostatní blázny a hledají jinde.

Chtějí věřit v duchy, ale každého, kdo tvrdí že ducha viděl, prohlásí za šílence.
Chtějí věřit v upíry, ale zachovají se úplně stejně.

Tak co může člověk udělat?

Vyprávění tváří v tvář nefunguje.
Vydat knihu pod svým pravým jménem by bylo nejen nebezpečné, ale také by to zničilo jakékoliv mé šance na normální život. Takové věci nemají místo v portfoliu akademika. A i když to risknete a knihu vydáte, bude stejně považována za fantazii.

Co tedy zbývá?

Rozhodnete se vystavit web, blog, a pak si uvědomíte, že takových existují stovky, tisíce, všechny plné upířích špičáků, krve a podivných historek, které zabřehávají do všelijakých oblastí paranormálních dějů, kterým by ani nikdo věřit nemohl. A vás, váš web, zařadí mezi ně.

jen další z těch webů s bláznivými paranormálními příběhy

Když jej uděláte jednoduchý, černé na bílém a nic víc, pak ho už vůbec nikdo nebude brát vážně, protože vážná věc si zaslouží větší časovou investici, řeknou vám.

Přidáte barvy a obrázky, různá písma, ať vypadá lépe v naději, že přitáhne více čtenářů, protože chcete aby pravdu vědělo více lidí; pak vám řeknou, že je příliš dětinský, a věřit vám nebudou, protože vypadá stejně jako všechny ostatní.

Tak jak se odlišíte od ostatních? Jak někoho přimět, napříč té enormní desinformaci skrze zahlcení informacemi, uvěřit něčemu takovému? Jak?

Všichni, co tyto řádky čteme, jsme viděli tisíce falešných fotek, videí, upířích filmů a četli spoustu příběhů. Většina z nás viděla všemožné televizní dokumenty o lidech, kteří tvrdí, že jsou opravdoví upíři (a i já si o nich myslím že jsou vyšinutí). Vždyť nedávno v naší TV šel dokument o idiotovi, který pohledem na lidi hodnotil chuť jejich krve, překvapivě, u všech jako kovovou, a na Discovery nějaký pitomec pil krev své přítelkyně. Zjevně to nebyl upír, protože po vypitém půl-deci ho natahovalo a vracela se mu.

tohle je můj lament

Lidé se mě ptají: kdo jsi, vážně? A pak si i sami odpovídají, protože já to udělat nemůžu: Je to jen další pomatený kluk.

Jsem relativně mladý, mám za sebou střední, magisterské studium a mířím k PhD.

V rodině nemáme žádnou historii mentálních poruch. Paranormální věci mě nezajímají, nikdy jsem nečetl a už vůbec nenapsal nic o duších, zázracích nebo magii.

Vždycky jsem preferoval fakta a skeptický přístup. Jsem ateista, chvílemi možná agnostik, od narození, nejsem pokřtěn. Vyrostl jsem v prostředí, kde cokoliv bez důkazu bylo považováno za pohádku, včetně Bible.

Studoval jsem od raného věku vše,k čemu jsem se dostal, a jak už jsem zmínil v prologue, studoval jsem biologii, matematiku, filozofii, náboženství, politiku, ekonomii. Nic formálního ani extra hlubokomyslného. Většinou jsem jen rád četl takový typ knih, zatímco jiní raději četli Sněhurku a sedm trpaslíků.

S otcem jsem studoval sebeobranu, geometrii, astonomii, umění, fotografii, obecné inženýrství, konvenční medicínu, stavitelství, architekturu a základní fyziku. Něco sám, něco s učitelem, který mě spíš jen postrkoval správným směrem. Samozřejmě neříkám, že všemu dokonale rozumím, to by bylo absurdní, jen jsem chtěl poukázat na to, že jsem byl vychován jako skeptik, realista, muž faktu a ověřitelných definicí. To vše ještě než jsem nastoupil na střední školu. Díky zájmu rodičů jsem hrál na klavír, a nespočtem her kulečníku a šipek jsem si zdokonalil koordinaci mezi rukou a okem.

Nikdy jsem nebyl emo, rocker, clubber, nebo jak se to dělí dnes.

Nikdy jsem nebyl podivín. Chápal jsem, jak se chovat, koneckonců ve svém studiu psychologie jsem došel natolik daleko abych chápal, že pocit štěstí způsobují hlouposti, a tak jsem se ve společnosti snažil otupět. Vím jak být společenský. Studuji, čtu a cvičím ve svém volném čase, ale běžně jsem slavil a opíjel se s kamarády ze školy jako každý normální kluk. Nikdy jsem se nesnažil přitahovat příliš pozornosti, ale nevadila mi.

Byl jsem chlap s hlavou na svém místě, a tak mě viděli i všichni, kteří mě znali. Stále takový jsem.

V den, kdy jsem začal vyprávět o tom, co se můžete dočíst tady, lidé kteří mě znali, i blízcí, mi řekli, že jsem mentál. Zapomněli na všechno, čím jsem pro ně byl, co všechno znám, kolikrát se mi svěřili a kolikrát mi důvěřovali v rozhodování, V SEKUNDĚ. Tak dlouho jim trvalo přeškatulkovat si mě. Z rovného a upřímného kluka, kterému můžou důvěřovat, na bláznivého chlápka s pohádkou o upírech.

Tak jsem radši držel hubu a krok, a žil dvojím životem.
Dlouhé roky později, po tom všem, lidé stále žijí v nevědomosti co je okolo nich.

Vidíte pouliční výtržnosti v TV, vidíte finanční krize, války, hladomor, a přestane vás to zajímat. Nezáleží vám na tom ze dvou hlavních důvodů: jste součástí největšího tajemství které existuje A víte, z první ruky, že vše co se děje dnes není nic nového. Už se to stalo a stane se to znova. Seděli jste po boku lidí, kteří byli u toho když byl zabit Napoleon, kteří viděli natáčení prvního filmu, kteří viděli rozsvítit první žárovku a první fotografii. Po boku lidí, kteří vám vyprávěli jak bojovali v deseti nebo více válkách napříč staletími. Jak vás pak může trápit nějaká další válka? Víte, že historie se opakuje a opakovat bude. Nic s tím nenaděláte.

Tak se rozhodnete, že pro vlastní bezpečí a pohodlí, potřebujete začít žít nový život. Opustíte svou zemi. Odletíte na daleký temný sever, kde vás nikdo nezná, začnete nový život, v nové škole, s novými přáteli a už nikdy o tom nehodláte mluvit. Tam, uprostřed ničeho, kde vás nikdo nemůže najít. Sedíte tam a čekáte jestli vás dostihne vlastní minulost. Čekáte na slib, který se možná nikdy nesplní. Čekáte na tu nejúžasnější osobu, kterou jste kdy měli tu čest poznat, čekáte až se k vám vrátí, a pochybujete o tom, zda se to vůbec kdy stane.

Mezitím se začnete věnovat jiným věcem, třeba také psát web, blog, kde se pokoušíte říct svůj příběh. A lidé začnou posílat e-maily a dožadovat se důkazů.
A vy odmítáte, říkáte že žádný důkaz nemáte, nemůžete jinak, protože žádný opravdu nemáte. Máte možná pár rozmazaných fotek holky s upířími zuby. A co? Každý teenager s počítačem takové za pár minut vytvoří, takže nemá pražádný smysl je šířit, zvláště když to vůbec není účelem. Já se snažím tu jednu dívku chránit, i když to tak možná nevypadá. Tak co mám dělat?

Nikdy jsem žádné fantastické video nenatočil ani nic úžasného nevyfotil, ani náhodou, tím bych riskoval vlastní život, a nakonec i kdybych takové záběry měl, nikdo by jim nevěřil. Řekli by že jsou zfalšované, tak proč se namáhat, proč riskovat všechno, možná ne život, ale minimálně všechno co jsem tak miloval, kvůli jedné blbé fotce, které by se každý stejně akorát vysmál. Udělali byste to vy?

jak říkám, toto je můj lament

A ptám se vás: Co byste udělali vy?

Co byste udělali abyste přiměli lidi uvěřit a PŘESTO to vše udrželi tajemstvím?
Jak zformovat kroužek pár lidí, deseti třeba, a přesvědčit je nadevší pochyb, ale stále to udržet tajemstvím pro okolní svět?

Oni to mají vyřešené:
Každý, kdo o nás ví, se musí buď stát jedním z nás, nebo zemřít.
Tak jak vytvořit kroužek lidí znalých a žijících?

Jak byste to udělali?

A myslím to vážně. Docházejí mi nápady. Všechno co jsem vyzkoušel selhalo.

Mám zkusit zpracovat vědeckou práci? Dokážete si představit jak posílám vážně míněný vědecký paper do Science magazínu v němž vše detailně vysvětluji? Jak ho mám nazvat? Jak fungují upíři. Haha.

Říct to někomu osobně nejen že nefunguje, ale vždy skončí velmi, velmi špatně.
Lidi budou raději věřit na Santa Clause.

Já na severním pólu byl a nikdo tam není. Věřte mi. Mám fotky. Byl jsem i na jiných místech a tam už někdo je, ale ne Santa. Tomu ale nikdo nevěří.

Lidé se mě ptají: OK, dejme tomu že všechno co říkáš je pravda. Jaktože ti to vůbec dovolí říkat a psát? Jaktože jsi po tom všem ještě naživu a jaktože tvůj web ještě existuje?

Začněme od konce. Můj blog byl už dvakrát zrušen. Nevím proč ani kým, a nemůžu to ani dokázat. Ale lidé vám řeknou, že weby prostě občas zmizí z legitimních důvodů, hlavně ty free, a to je samozřejmě pravda.

Co se týče nebezpečí, pak v pozdějších dílech se tomu také věnuji, ale ve zkratce: Já sám nepředstavuji žádnou hrozbu, takže v nebezpečí nejsem. Dokud neodhalím některé hodně citlivé věci, které by pro mě navíc nepřinesly vůbec nic pozitivního ani nového, všechno je v pořádku.

Protože ti, se kterými se vás snažím obeznámit ví, že je to nemožné. Oni ví, že mě to přejde a přestane bavit. Ví to, protože se s tím už setkali a vypořádali nespočetně krát. A co je také pravda, je nemožné dokázat něco takového bez, hmm, důkazu? A já pořád vlastně ani netuším, co by tím důkazem mělo být!

Jen tahle věta: Hej, viděl jsem upíra, jsou skuteční, vážně. vás spolehlivě vyřadí z jakékoliv normální společenské skupiny. Zůstanete akorát ve skupině s lidmi, kteří také všichni tvrdí, že viděli upíra, což sám vím, že je fakticky nemožné, ale ani tito mi nebudou věřit, protože kdyby mi věřili, netvrdili by to co tvrdí.

Tak co zbývá? Co teď?
Shromáždi jich pár a vyveď je na slunce.

Hovno! Sám si jich zkus pár shromáždit!
A zadruhé, slunce je k ničemu, nejsme ve filmu.

A nejvíc frustrující na tom všem je, že teď, když jsem měl plný přístup k takovému životu, na který jsem si tak moc zvykl, že už mi přijde úplně přirozené o nich přemýšlet a mluvit. Ale nemůžu.

Představte si, že byste cestovali 200 let do minulosti a úplně obyčejně se s lidmi začali bavit o lidském objevování Měsíce, nebo o běžné osobní letecké dopravě. Nebo o tom, že úplně běžně polykáme magickou pilulku, která vyléčí všechny nemoci (neboť zpět v jejich době by opravdu antibiotika vyléčila téměř všechny existující nemoci).

Nikdo by vám nevěřil, byli byste za blázna a opilce. Jednou se jeden člověk pokusil všem vysvětlit, že Země je kulatá a podívejte se jak dopadl.

Tak proč se snažím?
Možná z jednoduchého a trochu dětinského důvodu.

Chci být tím, kdo bude moct říct: Já vám to říkal.

Viděli jste film Muži v Černém? Já ano a přišlo mi to totálně vědecko-fantastické, bez jakékoliv vazby na realitu, to bych nepřekousl. Přesto spousta lidí věří, že takový scénář je vskutku opravdu možný.

Tak jsem si pomyslel: Hej, pokud lidi věří tomuhle, pak i já mám šanci. Tak jsem to zkusil a hádejte co se stalo? Správně. Poslali mě do háje.

Přesto to, co tvrdím já, je mnohem méně sci-fi, obsahuje více vysvětlení, více podkladů a je mnohem blíže realitě.

Řeknu vám: Kdokoliv, kdo přišel s nápadem udělat z upírů masově mediální senzaci byl génius. Je to ultimátní maskování, ukrytí všem na očích, dokonalý příběh!

Díky tomu se už nemusí aktivně snažit umlčet každého, kdo tvrdí, že je to pravda. Vážně ne. Nikdo jim stejně věřit nebude a společnost už se o ně postará sama. Je to neprůstřelné alibi.

Představte si následující scénář: Někdo připraví vědeckou práci, která argumentačně i fakticky prokáže, že Hvězdná brána je skutečná. Bude tomu někdo věřit? Ovšem že ne. Díky tomu filmu.

A kritickou myšlenkou zde je: Co když byl tento film úmyslně vytvořen právě za tímto účelem? Být štítem vůči potenciálním únikům informací.

Neříkám, že je to pravda. Je to jen myšlenka.

Myšlenka, kterou lze dnes aplikovat prakticky na všechno. Pokud potřebujete perfektní zbraň proti úniku informací, zbraň tak dokonalou, že ji ani nemusíte použít sami. Je to tak neprůstřelná a skvěle vymyšlená technika, že zůstáváte pasivní, jen jednou za čas přidáte nějakou fámu a pak ji sami vyvrátíte.

Dělá se to tak, že z toho uděláte mediální senzaci. Přihodíte nespočet mýtů a výmyslů, jejichž hloupost pak sami prokážete. S těmi se pak do stejné škatulky svezou i ostatní. Necháte natočit stovky filmů, napsat stovky knih, z nichž každý pojme subjekt po svém a všechno to zamotá tak, že už nikdo nikdy nebude schopen oddělit co je skutečnost a co fikce.

Připravíte to atraktivní pro teenagery, protože ti jsou hlasem budoucnosti. Ti to rozšíří nejrychleji, ti jsou technologickým křídlem moderní společnosti.

Viděli jste v poslední době to množství knih a filmů o upírech?
Žádný jiný fantasy subjekt není tak dobře pokrytý. Žádný. Ani duchové.

Jsou tisíce knih, textů, manuskriptů, poezie, filmů, ale i pozorování…

A tak si říkám, jak se prohrabat vším tím odpadem a nesmysly a být vyslyšen?
Jak mám začít?

Lidé nevěří ve změny klimatu, přesto klimatické cykly planety existují.
Lidé nevěřili konspiračním teoriím, že korporace ovládají vládu, že banky prakticky vlastní jejich životy, že vlády zasahují do jejich soukromí daleko víc než by kdy připustili, že jim média i jejich představitelé lžou do očí. Nesmysl, říkali. Teď už tomu věří.

Lidé raději budou věřit v boha, což je pro mě odpuzující.
Hlupáci věří, že náboženství je dobré, moudří si myslí, že je náboženství špatné, elity shledávají náboženství užitečným.

Když to chci odvykládat přepsáním do kapitol a částí, něco z čeho se dají pochopit souvislosti, mé myšlenky a jak jsem na to přišel, obviní mě z vyprávění jen dalšího vymyšleného příběhu.

Když prostě jen udělám seznam faktů, působí to vymyšleně a pitomě. A ano, i mi to tak přijde, když se podívám třeba na: charakteristiky upírů a vampirismus.

Kdybych se pokusil připravit vědeckou práci na toto téma, selžu, protože nemám žádné důkazy, žádná měření ani čísla.

O jednom vás ale můžu ujistit:

Nikdy nevznikne film nebo kniha, napsaná někým jiným než jsem já, která předloží věci tak jako to dělám já tady. Jednoduše, s vysvětlením a ke kořenu věci.

Vždycky budou existovat upíři, kteří se nebudou schopni vypořádat se sluncem, stříbrem nebo s nějakou vymyšlenou kytkou. Vždycky budou někteří spolupracovat s čarodějnicemi a bojovat proti vlkodlakům. Budou navštěvovat peklo a potkávat se s démony a podobně. Všechno se to bude prolínat více a více a věci budou stále zmatenější.

Za nějakých pět let, až už nebudu psát, budete-li číst tyto řádky, budete chápat co mám na mysli.
Chcete-li to vědět hned, porovnejte upíry dnes s upíry před třiceti lety.

Jestli si troufáte…


nahoru   |   následující: příběh působí smyšleně

197owRbvGK9ytWwmGjTVuZ4EriCeRXX17G



comments powered by Disqus